.....

Tak si si přečetl mé zpovědi,

nikdy se nezeptáš,protože nedostaneš odpovědi.

Toto si přečteš až budu v hrobě,

psala jsem to jenom tobě.

Neměl si to číst,třeba by ti to srdce utrhlo,

jenže ty sis nedal říct a teď to na tebe dolehlo.

Přečetl sis chyby svoje,

doufám že víš,že mě to bolelo jako tebe.

Teď už nejsou to básně jen moje,já tě sleduji z nebe.

Roztrhal si a vyhodil je,jako by byly prašivé.

Já odpočívám v hrobě a cítím rány pálivé.

Ubodal si mě,oni to nevědí.

Milovali mě, teď po mě dědí.

Ty si najdeš jinou oběť,protože budeš smět.

Pak si dáš oběd,a budeš si říkat jak krásný je svět…

pocity viny tíží chvíli jen,